OBDIV A ZÁVIST jsou jen úhly pohledu.

… kdykoliv můžeme zaměnit jeden za druhý… Je to jen naše volba… Je dobré si uvědomit z jakého Prostoru přistupuji k druhým.

Často sami se sebou i s ostatními hrajeme hru, v níž oblékáme Lež za Pravdu… Tehdy používáme věty typu: „Já jí to nezávidím, já jí to přeju…ale…“… a připojujeme k tomu spoustu soudů, kritiky a degradací druhého. Sami přitom zůstáváme v zajetí svých strachů, neschopni změny ani pohybu. Tak stagnujeme zabředlí v bahně ZÁVISTI. Bez masek a her můžeme OBDIVovat… a nechávat se inspirovat a motivovat. Ve vodách čistého obdivu se pak můžeme nechat nést a ve správnou chvíli naskočit na vlnu vlastní nové Tvorby…

Může být pro nás velkým přínosem pojmenovat ty „věci“, které závidíme nebo obdivujeme, resp. to co je za tím… Často jsou to kvality, jež nám chybí; činy, na něž nemáme odvahu; rozhodnutí, která se bojíme učinit. A pokud se odhodláme a posuneme se z Prostoru ZÁVISTÍ a obelhávání sebe sama do OBDIVU, zbavíme se pout soudů a omezení a uvolníme si ruce i Prostor pro pohyb… změnu… Tvorbu… A hlavně Sebe-lásku a Obdiv sami pro sebe…

S Láskou ŽANET Viktoria Rasanai